VYHLEDÁVÁNÍ

prohledat stránky a aktuality:

OBLASTNÍ SPOLEK

Chcete-li vyhledat Váš místně příslušný oblastní spolek ČČK, zadejte PSČ Vašeho bydliště:

Ženevské úmluvy: 70 let přijetí základního kodexu humanity

Podpis Ženevských úmluv

12. srpna před 70 lety podepsalo v Ženevě 59 států, včetně ČSR, čtveřici dodnes platných Ženevských úmluv na ochranu obětí válek, které – po doplnění třemi dodatkovými protokoly z let 1977 a 2005 – představují základní kodex moderního mezinárodního humanitárního práva. Za oněch sedm dekád přispěly k záchraně desítek milionů životů i k tomu, že miliony našly znovu své blízké.


Jejich smluvními stranami je dnes 196 zemí – všechny suverénní státy světa (s výjimkou Kosova). Jde o nejrozšířenější mezinárodní smlouvy vůbec.


Historie Ženevských úmluv se začala psát již před 155 lety, kdy byla z iniciativy Červeného kříže přijata první z nich.


Samy první tři Ženevské úmluvy z r. 1949 jsou modernizací starších úmluv chránících raněné, nemocné a trosečníky ozbrojených sil v poli a na moři, příslušný zdravotnický a duchovní personál a válečné zajatce přijatých v letech 1929 a 1906.


Novotou v humanitárním právu je čtvrtá – Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. Návrh takové úmluvy připravil Mezinárodní výbor Červeného kříže již v meziválečném období, avšak nepodařilo se státy o její potřebě přesvědčit. Její nutnost bohužel prokázala až druhá světová válka.


Další novinkou bylo, že čtveřice úmluv z r. 1949 si vůbec poprvé všímá také nemezinárodních ozbrojených konfliktů – tzv. občanských válek.


Texty Ženevských úmluv navrhl Mezinárodní výbor Červeného kříže a byly projednány  rovněž XVII. mezinárodní konferencí Červeného kříže roku 1948 ve Stockholmu, která jednoznačně jejich přijetí podpořila.


Ženevské úmluvy samotné poskytují ochranu těm, kdo se přímo neúčastní bojových akcí, a těm, kteří se jich účastnit přestali – stanoví jejich práva, určují, jakého se jim musí dostat zacházení. Upravují také postavení Mezinárodního výboru Červeného kříže a jednotlivých národních společností Červeného kříže.


Naopak omezení či zákazy některých způsobů boje se staly předmětem až jejich doplnění dvěma dodatkovými protokoly z roku 1977 (mimo jiné tehdy – z iniciativy Československa – bylo humanitární práva doplněno i o ochranu životního prostředí).


Praxe ukazuje, že vzhledem ke své obecnosti i proto, že se jejich pravidla stala současně mezinárodním obyčejem, Ženevské úmluvy plně vyhovují i po 70 letech v mezinárodních i nemezinárodních ozbrojených konfliktech dneška. Umožňují, aby se pomoci a řádného zacházení dostalo všem, bez ohledu na frontové linie. Zejména jejich pravidla týkající se ochrany zdravotní péče patří k těm nejrespektovanějším v mezinárodním právu vůbec.


Jak řekla v r. 2016 Helen Durham, ředitelka MVČK pro mezinárodní právo a humanitární politiku - bývá dnes módní hovořit o jejich erozi, ale například i v hrůzách války v Sýrii jsme právě díky Ženevským úmluvám přesvědčili bojující strany, aby nám umožnily překračovat frontové linie a poskytovat zdravotní péči a humanitárním pomoc milionům lidí zasaženým konfliktem.


Co je však nejpodstatnější pro dodržování Ženevských úmluv a humanitárního práva vůbec, je jeho znalost. Český červený kříž proto mimo jiné pořádá různé typy kurzů MHP a vydává potřebné publikace.


Ikona dokumentu PDF Tisková zpráva ČČK z 10.08.2019