VYHLEDÁVÁNÍ

prohledat stránky a aktuality:

OBLASTNÍ SPOLEK

Chcete-li vyhledat Váš místně příslušný oblastní spolek ČČK, zadejte PSČ Vašeho bydliště:

Odpovědnost jednotlivců za zločiny podle mezinárodního práva

Normy mezinárodního práva zavazují především státy, které nesou též odpovědnost za případné porušení svých mezinárodněprávních závazků. V některých případech však vzniká za porušení mezinárodního práva i trestní odpovědnost přímo fyzické osobě ­ pachatelizločinu podle mezinárodního práva.

Stíhání zločinů podle mezinárodního práva náleží v prvé řadě státu, na jehož území ke spáchání zločinu došlo nebo jehož občan se zločinu dopustil. Pokud tento stát není schopen nebo ochoten pachatele stíhat, má právo vykonat trestní postih kterýkoli z členů mezinárodního společenství.

Pro odpovědnost fyzických osob jsou platné následující zásady [*]:

Zásada I

Každý, kdo spáchá čin, zakládající zločin podle mezinárodního práva, odpovídá za tento zločin a podléhá trestu.

Zásada II

Skutečnost, že vnitrostátní právo neukládá trest za čin, zakládající zločin podle mezinárodního práva, nezbavuje pachatele odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Zásada III

Skutečnost, že pachatel činu, který zakládá zločin podle mezinárodního práva, jednal jako hlava státu nebo odpovědný vládní činitel, nezbavuje ho odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Zásada IV

Skutečnost, že někdo jednal podle příkazu své vlády nebo nadřízeného, nezbavuje ho odpovědnosti, měl-li skutečnou možnost volby.[1]

Zásada V

Každý, kdo je obviněn ze zločinu podle mezinárodního práva, má nárok na spravedlivý soud na základě skutečností a práva.

Zásada VI

Trestné jako zločiny podle mezinárodního práva jsou tyto zločiny:

a) zločiny proti míru [2],

b)] válečné zločiny [3],

c) zločiny proti lidskosti [4].

Zásada VII

Účastenství při páchání zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, jak je vymezuje zásada VI, je zločinem podle mezinárodního práva.

 

[*] jedná se o obyčejové zásady mezinárodního práva uznané v chartě Norimberského tribunálu a v jeho rozsudku; formulovala je v r.1950 na základě rezoluce VS OSN č.177/II Komise pro mezinárodní právo.

[1] poznamenejme, že např. v případě příslušníků ozbroj. sil či policie český právní řád výslovně ukládá povinnost odepřít splnění rozkazu představujícího zde uvedené zločiny

[2] zločiny proti míru se rozumí plánování, připravování, podněcování nebo vedení útočné války nebo války, která je porušením mezinárodních smluv, dohod nebo záruk a rovněž účast na spolčení k spáchání některého z těchto činů.

[3]  válečnými zločiny se rozumí vážná porušení zákonů a obyčejů války, včetně vážných porušení Ženevských úmluv ­ viz jejich Stručný přehled na naší www stránce. Jeden z nejobsáhlejších (avšak demonstrativní) výčtů porušení MHP představujících válečné zločiny je obsažen v článku 8 Římského statutu ICC.

[4] zločiny proti lidskosti se rozumí vražda, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané na civilním obyvatelstvu, nebo perzekuce z politických, rasových nebo náboženských důvodů, páchají-li se tyto činy při provádění kteréhokoli zločinu proti míru nebo kteréhokoli zločinu válečného; dnes se již podmínka, aby se tak událo za války nevyžaduje. Především je však seznam zločinů v Zásadě VI rozšířen o genocidium, která představuje intenzivnější narušení mezinárodního práva, než zločiny proti lidskosti, mezi něž by původně náleželo, kdy musí být přítomen úmysl některou národnostní, rasovou, etnickou či náboženskou náboženskou skupinu zničit zcela nebo částečně. Relevantní je dnes vymezení obsažené v článcích 6 a 7 Římského statutu ICC.