Nevědět, co se stalo, může bolet celý život.
Když je člověk pohřešovaný v důsledku války, násilností, katastrofy nebo migrace, jeho rodina neztrácí jen blízkého člověka. Zůstává také bez odpovědí.
Je naživu? Co se mu stalo? Kde je?
Na konci roku 2025 evidovala Pátrací služba Červeného kříže - Síť pro obnovování rodinných kontaktů Mezinárodního Červeného kříže (RFL) 505.196 pohřešovaných lidí. Jen za rok 2025 přibylo 227.378 nových případů. Za každým číslem je ale člověk. A za ním rodina, která čeká na zprávu.
Mezinárodní den zmizelých, který si připomínáme 30. srpna, je proto především dnem solidarity s rodinami pohřešovaných.
Mají právo znát osud svých blízkých. Státy i bojující strany jsou podle mezinárodního humanitárního práva povinny jim v tom napomáhat a usnadňovat činnost Pátrací služby Červeného kříže.
A právě rodiny nejsou jen těmi, kdo čekají. Často samy hledají odpovědi, spojují se s dalšími rodinami a pomáhají překonávat rozdělení způsobená konfliktem. Mohou se stát důležitými aktéry usmíření a budování míru.
Pomoc rodinám pohřešovaných nekončí samotným pátráním. Důležité je také podporovat jejich právo znát pravdu, pomáhat jim zvládat důsledky zmizení a vytvářet prostor pro dialog a smíření.
Ze statistiky Pátrací služby Červeného kříže za rok 2025:
- každou minutu si mohly navzájem zavolat nebo napsat tři rozdělené rodiny
- každou hodinu jsme vypátrali osud či místo pobytu čtyř pohřešovaných
- každý den bylo sjednoceno deset lidí se svými rodinami
neboli - 1.598.458 předaných Zpráv Červeného kříže a uskutečněných telefonních hovorů
- 37.100 pohřešovaných bylo vypátráno
- 3.802 lidí bylo sjednoceno se svými rodinami
